Základům fotbalu se naučil v Morendě a prošel tu všemi žákovským kategoriemi. Pak to šel zkusit do dorostu Sparty Brno, aby se letos v létě do mateřského klubu vrátil.
„V Morendě jsme v žácích i dorostu měli dobrý mančaft, ale Sparta tehdy hrála výš proti lepším týmům a celkově tam je mládež na vysoké úrovni. Proto jsem to tam chtěl zkusit. Zahrál jsem si tam dorosteneckou divizi. Po přechodu do mužů jsem letos na jaře začal jezdit s áčkem, ale moc jsem si nezahrál. A ani mužstvu se celkově nějak nedařilo. Cítil jsem, že trenér se mnou nějak nepočítá a ani já já jsem neměl dojem, že jdu výkonnostně nahoru. Že to někam vede. A když mě oslovili kluci, že se to v Morendě po příchodu nových trenérů hodně zvedlo, nebylo co řešit. Vrátil jsme se a oni měli pravdu. Trénuje se tu trochu jinak než na Spartě a musím říct, že tyhle tréninky mně dávají víc,“ shrnul devatenáctiletý fotbalista důvody odchodu i návratu.
V Morendě zatím v áčku nastoupil osmkrát. Šestkrát v základní sestavě a tři zápasy dohrál do konce. Dvakrát se na hřiště dostal v průběhu hry. Většinou to bylo na post pravého obránce, ale v mládežnických kategoriích si prý prošel všechny posty vyjma hrotového útočníka a brankáře.
„Na konci dorostu jsem hrával hlavně defenzivního středního záložníka. Čím jsem byl starší, tím jsem se spíš přikláněl k té defenzivě a možná bych se rád časem posunul víc do středu. Ale vlastně je to můj první půlrok mezi dospělými, kdy chodím i do základu a musím říct, že je to proti dorostu obrovský skok. V rychlosti, důrazu, v myšlení. Takže sbírám zkušenosti a určitě jsem nečekal že odehraju tolik minut. Jsem za to moc rád a věřím, že mě to rychle posune dál,“ je přesvědčený fotbalový štírek.
Na podzim také dvakrát nastoupil na béčko v městské třetí třídě. Nedělní zápas, ve kterém béčko porazilo rezervu Žebětína 5:0 pro něj měl trochu pikantní příchuť.
„Mým spoluhráčem byl Petr Roštínský, který mě v Morendě trénoval od přípravky až po starší žáky a pak nějakou dobu i v dorostu Sparty. Ano, byl to fakt trochu zvláštní pocit, protože vzpomínky na žáky jsou jen ty nejlepší. My jsme třeba byli ve finále turnaje O pohár primátora města Brna. Ve skupině jsme vyřadili Plzeň. Ve finále jsme hráli proti londýnské akademii a pokud si pamatuju, prohráli jsme jen o gól nebo dva, a rozhodně jsme horší nebyli. Fakt jsme tehdy byli dost smutní, že nepřijel přihlášený Bayern Mnichov. To by byl skalp!“ oprášil vzpomínku na své fotbalové začátky.
V kádru Morendy patří do skupiny nejmladších hráčů. Ve stejném termínu a už i před tím přišly velké posily, velká jména. Například Pavel Simr dával prvoligové góly a je přesně o dvacet let starší.
„Popravdě řečeno, tak když jsem se s ním viděl poprvé, nebyl jsem jistý, jestli mu mám vykat nebo můžu tykat. Zvolil jsem tedy opatrné týkání a musím říct, je to v pohodě. Všichni starší kluci mě přijali velmi dobře a určitě se od nich mám co naučit, jsou to zkušení matadoři,“ přiznal mladíček.
Ze zápasů, ve kterých střídal, odcházel většinou deset patnáct minut před koncem. Platí to i o vítězném utkání s Líšní B, která na Vojtově nastoupila v roli suverénního lídra tabulky. Své soupeře doslova válcovala. Doma dvakrát vyhrála 6:1, v Ráječku 4:1. Morenda tuto jízdu přerušila (3:1) a Ondra tento zápas považuje za zatím lepší, který odehrál.
„Nechci říkat, že se mně nějak vydařil, ale snad jsem byl platným hráčem. A ta výhra těší dvojnásob. Už od malička je Líšeň jakýsi naším tradičním rivalem, bývají to prestižní zápasy. Své výkony ale hodnotit nechci. A když už bych musel, tak by to asi bylo spíš v duchu nic moc. Vlastě se v týmu pořád zabydluju. Věřím, že po kvalitní zimní přípravě to na jaře půjde nahoru,“ naznačuje své fotbalové představy.
Určitě v tom bude hrát důležitou roli jeho otec Petr, který také hrával za Morendu a v Helasu si zahrál futsalovou ligu.
„Hodně mě podporuje a fandí a doma všechno konzultujeme. Tedy hlavně zápasy. To víte, že první slovo má on (úsměv), ale určitě si potom můžu říct i já to svoje,“ jen naznačuje náplň osobních rodinných ‚tréninkových jednotek‘.
Morenda je aktuálně na čtvrtém místě tabulky s pětibodovou ztrátou na vedoucí Líšeň B. Asi logicky se tu a tam odněkud ozvou divizní prognózy… I když Ondra za matadory v kabině hovořit nechce, jeho názor na šance Morendy v této sezoně je asi obecný a velmi objektivní.
„Určitě by se nám všem líbilo kdybychom šli do divize, ale myslím si, že na stole tato otázka není. A taky, že už jen to, kde se pohybujeme teď, je opravdu veliký skok proti třeba loňsku. Takže neplánujme ani nejsme nespokojení,“ ujistil.
Na konci tohoto školního roku bude maturovat. Důrazně ujistil, že na jeho fotbalové plány nebo přípravu nebude mít zkouška dospělosti žádný vliv.
„Jsem v posledním ročníku, ve čtvrťáku, na střední škole ve Slatině, obor elektrotechnika. Škola mně ve fotbale nijak neomezuje, já spíš dávám přednost fotbalu. Takže, když to nějak koliduje, radši ošidím školu, abych mohl jít na trénink nebo na zápas. Možná tomu odpovídají ty známky. (úsměv) A co bude v tomto směru dál? Vysoká škola se samozřejmě nabízí, ale bylo by to určitě v jiném oboru,“ nechce se nyní rozptylovat tím, co bude až koncem jara.
