Po podzimu Morenda uzavírala tabulku krajského přeboru. S osmi body ztrácela jeden na předposlední Moravský Krumlov a tři na čtrnácté Mutěnice. V zimě vystřídal trenéra Michala Dufka Libor Danihelka a jeho úkol nemohl znít jinak, než záchrana v soutěži. Ta se povedla a touto optikou nový šéf lavičky v hodnocení pohlíží na celý jarní průběh soutěže.
To nejpodstatnější – záchrana – je tedy splněno. Šlo ale všechno podle vašich představ?
„Trochu to shrnu. Samozřejmě jsme chtěli, abychom se zachránili co nejdřív. Ze začátku to vypadalo dobře. Přivezli jsme bod z Bystrce a hned druhý zápas jsme vyhráli, doma jsme porazili Krumvíř. A mysleli jsme si že to půjde. Pak ale začala série s těžkými soupeři a kupily se nám remízy, včetně té u našich největších rivalů v Moravském Krulově. Celkově jich bylo sedm, a to je to určitě hodně a podle našich představ to tedy nebylo. Přitom jsme většinou měli k vítězství blíže než soupeř. Na druhou stranu nám trošku nahrávalo, že Moravský Krumlov nesbíral ani ty bodíky. A důležité je to, co už jsem taky říkal. Za daného stavu jsme se nemohli nějak detailně zaměřovat na herní projev nebo herní část. Šlo nám vyloženě o body. Ty sice přibývaly pomalu, ale v koncovce náskok na Krumlov narostl na těch šest až osm, a pak to v podstatě bylo jasné. Žádné záchranářské nervy to nebyly.“
Lze pochopit, že body byly přednější, ale to je spojená nádoba s herním projevem. Jaké je hodnocení v tomto směru?
„Především je třeba vidět, že přišlo několik nových hráčů. Bylo třeba je do mužstva zapracovat, a to se u jednotlivců ne vždy podařilo podle našich představ. Přišel brankář Šurkala, to bylo dobré. Vojtěch Čech z Hodonína byl také hned v základu a splnil očekávání. Ne vždycky se dařilo klukům, u kterých jsme si mysleli, že to bude lepší, ale nakonec jsme to nějakým způsobem společně zvládli. V konkrétních fotbalových činnostech samozřejmě byly rezervy. Určitě jsme si vytvářeli málo gólových šancí. Mám dojem, že jsme nedali ani jeden gól po standardních situacích, když pominu penalty. Tedy po rohových kopech a z trestňáků. Ty jsme si prakticky vůbec nevyráběli. To by se určitě zlepšit mělo, ale je toho samozřejmě mnohem víc.“
Zmínil jste Šurkalu a Čecha. Chcete doplnit, vyzvednout i některá další jména?
„Nechci! Myslím, že to byly vesměs týmové výkony, že tam nebyl hráč, který by nad ostatními vyloženě převyšoval. Co bylo dobré, tak že jsme pracovali s velkou kvantitou hráčů. Na „papíře“ jich máme, myslím, pětadvacet. Na trénincích jsme mívali minimálně šestnáct, ale často třeba i osmnáct hráčů, což je hodně. Snad mimo jednoho zápasu jsme tak neměli problém nominovat na utkání osmnáct hráčů, i když se nám pět naráz zranilo. Pořád bylo z čeho brát.“
Co hlavního musíte udělat v letním období, aby se problémy této sezony neopakovaly?
„To je celkem jasné. Mužstvo se musí posílit. Opravdu nechci zase prožívat boj o záchranu. Hledáme, zkoušíme, já pořád někam telefonuju. Něco už máme domluvené. Ale vzhledem k tomu, že jsem v tomto směru trochu pověrčivý, tak nechci uvádět konkrétní jména. Ale vyjasní se to brzo, přestupové okno pro nás končí v pondělí.“
Jak si představujete přípravu na nový ročník?
„Především chceme vylepšovat servis okolo mužstva. Například budeme víc využívat služby maséra. Letní příprava bude mít klasickou podobu.
Začneme někdy v půlce července. A musím připomenout, že Morenda je nejstarším brněnským fotbalovým klubem a 23. července proběhnou na Vojtově velké oslavy 115 let od založení. Věřím, že i to může příznivě ovlivnit celkové klima v klubu i mužstvu v přípravě na novou sezonu.“