Při sobotním utkání s Mutěnicemi Dan Mikula oficiálně zakončil svoji fotbalovou kariéru. V osmačtyřicet letech. Z rukou předsedy klubu Marcela Hejny a kapitána áčka Ondřeje Kubíka převzal věcné dary. A po zápase dostal další od všech hráčů. Morenda tým ze Slovácka rozdrtila 6:1. Ale povídali jsme si především o jeho fotbalových zážitcích.
Co říkáte na výsledek a výkon mužstva? Myslíte, že kluci hráli i za vás?
„Výkon mužstva bylo dobrý, konečně po dlouhé době vítězství. A ještě tak vysoké. A jestli hráli i za mě, to nevím, ale dalo se na to dívat.“
Záchrana v krajském přeboru přišla dvě kola před koncem a skončíme patnáctí. Věříte, že v příští sezoně bude Morenda zaujímat lepší pozici? Co byste proto doporučil?
„Myslím, že jo, že mají na to, aby se udrželi v krajském přeboru alespoň do poloviny tabulky. Co doporučit. Ta dnešní generace je samozřejmě jiná než ta moje a chtělo by to trošku přidat. Musí se nimi víc pracovat a možná i víc spolupracovat jako tým.“
Vaším oficiálním posledním utkáním bylo nedávné vítězství béčka nad béčkem Bosonoh B 2:1. Prožíval jste je jinak, než běžná utkání?
„Já to prožíval, jako všechny jiné zápasy, užíval jsem si to se spoluhráči.“
Vaši kamarádi vás hecovali, že to nebyl poslední zápas, že se necháte ukecat, kdyby béčko nebo třeba i áčko potřebovalo… Je to tak?
„Anooo!“
Kde jste s fotbalem začínal a kde jste se cítil nejlépe. Máte nějaké slavné spoluhráče? Jaké cesty vás přivedly do Moravské Slavie?
„V žácích a v dorostu a ještě půl roku za muže jsem hrál TJ Slávia Kroměříž . Dneska to je Hanácká Slavia Kroměříž. Byl jsem v bráně. Z Kroměříže znám a hrál jsem s ním Jirku Chytrého. On je teď asistentem trenéra národního mužstva Jardy Šilhavého. Do Moravské Slavie jsem se dostal tak, že jsem studoval v Brně, a také přes jednoho známého trenéra v klubu neslyšících.“
Nastupoval jste v poli i v brance. Teď s odstupem času, cítíte se spíš polařem nebo gólmanem? Jak byste vystihl hlavní rozdíl je ve vnímání fotbalu jako takového z obou těchto postů?
„Když jsem byl mladší, tak spíše hrával v poli. Ale čím jsem starší, tak jsem víc gólmanem. V bráně člověk vidí celé hřiště, ale v poli to tak není. A hlavně v poli se musí hodně komunikovat. Pro mě, jako pro neslyšícího se musí hodně spoléhat na oči.“
Vedete si statistiku odehraných zápasů nebo nastřílených gólů či vychytaných nul?
„Ne.“
Co považujete za svůj největší sportovní úspěch?
„Mám je celkem tři a všechny spojené s národním mužstvem neslyšících. Za prvé, v roce 1993 letní olympijské hry, ještě za ČSFR. Brali jsme stříbro. Za druhé 1997, letní olympijské hry, umístili jsme na pátém místě. Za třetí 2015, kdy jsem dostal jsem zlatý míč pro nejlepšího hráče na mistrovství Evropy v Německu.“
Jaký je zásadní rozdíl ve fotbale zdravých a neslyšících?
„Jako hra je úplně stejná. Ale pro neslyšící je pomocník prapor.“
Letos jste členem Morendy už třicet let. Které období bylo pro vás nejúspěšnější? S kterým spoluhráči jste si zahrál nebo si rozuměl nejlépe?
„Za těch třicet let se stalo spousta věcí. I moc krásných. Je to dost těžká otázka, ale se všemi jsem si rozuměl a zahrál. Nerad bych něco nebo na někoho zapomněl.“
Čím nyní nahradíte časový prostor, který jste věnoval závodnímu fotbalu?
„Tak různě. Budu sportovat, plavat, jezdit na kole, na hory, turistika, volejbal, beach volejbal. Ale rozhodně se budu hrát fotbal, na různých akcích.“
