Jak rychle přišel, tak rychle odchází. Podobně jako před několika lety, kdy před fotbalem dostala přednost studia, i nyní preferuje rozvoj svého „ducha“ v jiných oblastech. Po ročním působení v áčku šestadvacetiletý záložník Dominik Síleš odletěl za prací na Nový Zéland. Ve středu, rozhovor jsme tedy stihli na poslední chvíli.
Co Tě přivábilo do Morendy a co Tě teď zase odvádí?
„Minulý rok v létě jsem hledal klub v Brně, kde bych mohl hrát, ideálně I. A třídu nebo kraj. Znal jsem tady pár kluků z dřívějška, s tehdejším trenérem jsem si rozuměl, bydlel jsem v centru kousek od hřiště, takže volba byla jasná. Jediný a hlavní důvod, proč teď odcházím, je cesta do zahraničí. V létě jsem získal víza na Nový Zéland, která mi umožňují tam rok zůstat, pracovat a hlavně cestovat.“
Byl jsi tady krátce, jaká to byla pro Tebe fotbalová štace, bude Ti něco z Morendy chybět?
„Ano, všehovšudy jsem v Morendě teprve rok, ale řekl bych, že jsem tady za těch dvanáct měsíců toho zažil poměrně dost. Minulý podzim snad deset zápasů v řadě bez bodu pro mě byl celkem šok. Pak přišla změna a s novým trenérem se to začalo zlepšovat, až jsme se naštěstí na jaře zachránili. No a vstup do tohoto ročníku nám vyšel, myslím si, trochu nad očekávání, až se začalo (asi předčasně) mluvit o nějakém postupu. Takže z fotbalového hlediska to bylo pestré. A chybět mi samozřejmě bude kabina a vůbec lidi, kteří ten fotbal na Morendě dělají. Byl jsem tady rád a spokojený.“
Co tedy soudíš o možnostech současného týmu? Co bys třeba doporučil, aby mohl pomýšlet třeba na tu divizi?
„Nevím, co bych doporučil, ale hlavně přeju klukům, ať jsou všichni zdraví. V posledních zápasech, které jsem už ani já nehrál, nám chybělo právě kvůli zranění pár hráčů a nejspíš i kvůli tomu se neudělalo tolik bodů, kolik se očekávalo. Takže pokud vydrží kluci zdraví, tak si myslím, že je v jejich silách a možnostech hrát dobrý fotbal a pohybovat se v popředí tabulky. Kvalita kádru na to tady bezpochyby je.“
Představ, prosím, fandům, kteří to ještě nestihli zjistit, svoji fotbalovou minulost.
„S fotbalem jsem začínal v Morkovicích na Kroměřížsku, odkud také pocházím. V žákovských kategoriích jsem se přes krátkou zastávku v Kroměříži dostal do akademie v Uherském Hradišti, kde jsem strávil necelých osm let. Po ukončení střední školy jsem se rozhodl jít na vysokou do Brna, takže jsem ve Slovácku skončil. Tehdy ještě fungoval juniorský tým, takže jsem si připsal jen pár startů v juniorské lize, ale v dospělých kategoriích žádný start nemám. Fotbalově jsem se vrátil do Morkovic, ale přes týden jsem trénoval s divizní Líšni. Asi po třech letech jsem odjel na pár měsíců do zahraničí a po návratu hrál necelé tři roky v Osvětimanech na Uherskohradišťsku. Během covidu se fotbal nehrál a jak se zase začalo, hledal jsem si klub v Brně.“
Jaké byly Tvé šance nakouknout do profi fotbalu, třeba v Kroměříži, Slovácku nebo v Líšni? Proč se to nepodařilo a s jakým zajímavým nebo známým fotbalistou sis tam zahrál?
„Víceméně jsem to už zmínil. Místo hraní fotbalu na profi nebo poloprofi úrovni jsem se rozhodl jít studovat vysokou školu. Tehdy jsem si, myslím, dostatečně realisticky, vyhodnotil, že na velký fotbal nemám a že bude lepší jít studovat. S odstupem času můžu s klidem říct, že to bylo správné rozhodnutí. V každém týmu, ve kterém jsem hrál, jsem se potkal s výbornými fotbalisty. Z vrstevníků ze Slovácka jich celá řada hraje ligu, např. Lukáš Sadílek, Zajíc, Silný, v zahraničí je pak Civič a Michal Sadílek. Z té starší generace to byl určitě Veliče Šumulikoski a Pavel Němčický.“
Co Tě teď tedy čeká v osobním životě? Půjde to nějak skloubit s fotbalem?
„V prvním říjnovém týdnu odlétám na Nový Zéland, kde bych měl minimálně rok nějak fungovat. Je poměrně běžné, že tam lidé takto odletí a stráví tam nějaký čas. Obvykle se na Zélandu pracuje v zemědělství, případně ve službách a za vydělané peníze se potom cestuje napříč oběma ostrovy, případně po tichomořských ostrovech. A já doufám, že nebudu výjimka a čeká mě něco podobného. Vyloženě nemám v plánu tam hrát oficiálně fotbal v nějakém klubu, ale fotbal a sport obecně je univerzální prostředek k seznamování se s novými lidmi, takže bych se chtěl vydat i tímto směrem.“
A co návrat do Morendy?
„Jsem domluvený s vedením klubu, že pokud bych se vrátil do Brna a měl zájem za Morendu opět hrát, tak budu vítaný, za což jsem rád a vděčný. Ambice hrát jinde v Brně rozhodně nemám. Ale těžko dnes plánovat vůbec návrat do České republiky, když teprve odlétám. Do té doby budu Morendě minimálně na dálku fandit a sledovat, jak se klukům daří.“
