Dnes už legenda Morendy, brankář Daniel Mikula si vychytané nuly nikdy nepočítal, ale tu sobotní si určitě pamatovat bude. Do fotbalové branky se postavil po více než roce a v příštím roce oslaví padesátku! V utkání krajského přeboru áčka Moravské Slavie proti Bosonohám za svá záda nepustil ani jeden míč. Morenda vyhrála 4:0.
„Vychytaná nula je samozřejmě příjemná, ale ti kdo zápas viděli, tak mně ani moc negratulovali. Bosonohy na mě prakticky nevystřelily. V každém poločase tam byla jen jedna taková ošemetnější situace a až úplně v závěru jsem si vychutnal takový prudký centr. Kubajz na mě zařval, že to pouští, tak jsem to vyboxoval. Nic těžkého, ale teď mě po tom trochu bolí koleno,“ usmíval se Dan po utkání.
Dan je tou klasickou záchrankou, nebo spíše jakousi pojistkou Morendy. Při absenci jedničky Josefa Šurkaly, nebo dvojky mladého Martina Zůbka je vždy připravený vypomoct. Letos už byl s áčkem na lavce třikrát, v Líšni, Bystrci a v Ráječku, ale na trávník ho Šurky nepustil. Teď ovšem chyběli oba takže Dan musel do brány.
„Nemám s tím vůbec žádný problém, protože ti kluci vzadu jsou vynikající. Zejména Laďa Hanuš s Ondrou Kubíkem perfektně čtou hru a spolu s krajními beky soupeře většinou do větších šancí nepouštějí. Já klukům v áčku držím palce celou sezonu a když můžu tak vždycky přijdu fandit i na zápas. Takže, když potřebovali, nebylo co řešit. Vůbec mně nevadilo, že jsem se v těch třech zápasech na hřiště nedostal. Teď se mně to vynahradilo, protože jsem opravdu moc práce neměl. Celý mančaft byl výborný hlavně na podzim. To hrávali kompletní a těsně pod špicí tabulky. Na jaře bylo moc zraněných hráčů, a to se samozřejmě muselo projevit. Ale i tak to byla dobrá sezona. Uvidíme, co bude příští rok, ale myslím si, že pokud se ten kádr výrazně nezmění, bude se hrát zase tam, kde na podzim,“ je přesvědčený.
Kdy chytal naposledy za áčko, to si přesně nepamatuje. Je to prý rok, dva zpátky, ale určitě to bylo ještě za trenéra Dufka a v právě v Bosonohách. A určitě se tam prohrálo 0:1. Teď je už Dan jenom trenérem. Pracuje u národního týmu neslyšících fotbalistek a s mužským týmem SKN Brno neslyšících aktuálně letos získal tituly mistra Česka republiky ve fotbale i futsalu. Tam jako pomocný trenér.
„I to mně pomáhá udržovat se v kondici. Jinak se samozřejmě snažím doma cvičit, občas jezdím a na kole a nejraději v terénu. Chodím si zaplavat. Někdy si s kamarády zahraju nějaký turnaj ve futsalu, volejbalu i jiných sportech, které mě baví. Teď se připravujeme s neslyšícími SKN Brno na Ligu mistrů ve futsalu. Tam se to hraje turnajovým systémem a mělo by se hrát na jaře 2024, buď v Izraeli, nebo v Belgii. V tuto chvíli je to ale, bohužel, i otázka financí, ale těším se, že tam nakonec pojedeme,“ věří „červenobílý“ sympaťák Dan.