Až do sedmnáctého kola nechyběl ani jednou v základní sestavě. Teď na jaře záložník Jiří Pešta už dvakrát nebyl v zápise vůbec. V Ivančicích a doma se Svratkou. V Bystrci se z lavičky na trávník nedostal, protože zápas ukončil poločasový liják. Takže na další start si musel počkat až do druhé půle sobotního bezgólového utkání s Mutěnicemi.
Po Ivančicích ses vrátil do základu, ale vyřadilo Tě zranění. Co se stalo a jak jsi na tom zdravotně teď? Můžeš už hrát naplno, nebo se musíš ještě trochu hlídat?
„Už se Spartou jsem hrál s bolestí třísla a myslím, že to bylo znát na tom výkonu, který nebyl dobrý. S Ivančicemi jsem zápas vynechal právě z důvodu zranění třísla. Před zápasem s Líšní jsem se cítil dobře, takže jsem šel hrát a zranění jsem si obnovil. Takže zase pauza. Na zápas se Svratkou jsem se díval z tribuny a v Bystrci jsem sledoval první poločas z lavičky. Teď se cítím dobře. Tříslo (snad) drží a doufám, že držet bude. Hrát můžu na sto procent, nic mě nebolí, ale cítím, že potřebuju trochu dotrénovat. Fyzicky to ještě není úplně ono.“
Jak jsi prožíval zápasy – Bystrc a Mutěnice – na střídačce, přece jen je to pro Tebe tak trochu nová pozice? Je ten fotbal opravdu vidět z lavky úplně jinak, než ze hřiště?
„Je pravda, že v této sezoně to pro mě trošku nové je. Možná jsem na té lavičce nervóznější, než kdybych byl na hřišti. Přece jen každý fotbalista chce hrát a pomoct týmu na hřišti. Oba poločasy, jak v Bystrci, tak doma s Mutěnicemi hustě pršelo a bylo to hlavně o soubojích, ale myslím, že to kluci zvládali celkem dobře.“
S Dostou se bude hrát znova, co Ti o soupeři napověděl ten jeden poločas?
„Je to hodně soubojové mužstvo. Hrají přímočaře a jsou silní při standardních situacích. Ale ten poločas byl hodně ovlivněný počasím. Myslím si, že ten znovu hraný zápas bude trošku jiný a doufám, že více fotbalovější.“
Jak bys vyhodnotil remízu s Mutěnicemi? Co tomu chybělo z naší strany?
„V prvním poločase mi přišlo, že jsme se do toho nemohli dostat. Byli jsme u všeho později, soupeř vyhrával osobní souboje a řekl bych, že měl mírnou převahu a asi dvě takové pološance. V druhém poločase jsme se zvedli, měli jsme více ze hry a bylo vidět, že soupeři docházely síly. Měli jsme tam dvě tři gólovky, ze kterých bychom měli dávat góly. Bohužel se nepovedlo. Ale celkově je remíza asi spravedlivá.“
Kromě tvoření hry ze zálohy od Tebe fanoušci očekávají i góly z dálky, protože pár takových krásných už jsi dal. S Mutěnicemi ke střelám z větších a středních vzdáleností přímo nabádal mokrý trávník, ale moc jste toho nevyužívali. Proč? Jak vůbec je těžké se v zápase do takové střelecké pozice dostat?
„Myslím, že vzhledem k systému, který hrajeme, se do těchto situací s Barym (Martin Baran) jako střeďáci moc nedostáváme. Snažíme se to házet klukům do krajů a sypat to do vápna. Samozřejmě, když ten prostor je a otevře se mi to, tak to občas zkouším. S Mutěnicemi jsem se do toho moc nedostával, soupeř nám ten střed dobře zahušťoval, takže jsme těžili více ze stran a ze standartek.“
V Morendě sloužíš druhý rok. Nechtělo se Ti po tom prvním, když jste skončili patnáctí, změnit dres? Co nejpodstatnějšího kromě určitě posílení kádru vidíš za zlepšenými výsledky?
„Byl jsem v Morendě už jednu sezonu před covidem, ještě za trenéra Mlaskače. V sezoně, když jsme se zachraňovali, jsem v zimě vedení slíbil, že zůstanu a soutěž zachráníme. To se povedlo. Po sezoně jsme spolu mluvili, měl jsem nějaké nabídky, ale primární pro mě bylo zůstat v Morendě. Bylo mi řečeno, že kádr posílí, aby byl v krajském přeboru konkurenceschopný, a to se stalo. Nebyl tedy důvod odcházet. Velkou roli v tom hrál taky trenér (Grmela) a hlavně Vojta Čech. Řekl jsem, že když zůstane on, tak zůstanu i já. Za zlepšenými výsledky stojí především posílení kádru, ale také parta, která se tu vytvořila a funguje skvěle.“
Připomeň fanouškům svoji cestu do Moravské Slavie. Je možné nějak vystihnout rozdíly ve fungování klubů, kdes působil, nebo klimatu v kabině?
„Začínal jsem ve Spartě Brno, kde jsem byl do šestnácti let. Měl jsem střídavé starty do Hodonína, abych hrál nejvyšší dorosteneckou soutěž na Moravě. Poté jsem přestoupil do Líšně, kde jsem strávil celý dorost a jeden rok v mužích. Poté rok Morenda, krátká zahraniční štace na Maltě, rok a půl v Rakousku a COVID. Když skončil COVID přemýšlel jsem, kde bych mohl hrát. Zlákala mě znovu Sparta Brno. Tam jsem byl cca sedm zápasů, ale moc příležitostí od trenéra jsem nedostával, a tak mě shodou okolností po zápase s Morendou oslovili bývalí spoluhráči a trenéři z Morendy, abych se vrátil a pomohl jim se záchranou. Rozdíly ve fungování všech tří klubů jsou značné. Sparta výborně pracuje s mládeží, ale od dorostu po A-tým to dle mého úplně nefunguje. V Líšni se v posledních letech dost věcí změnilo. Je to dáno hlavně A-týmem, který hraje druhou ligu. Ale celkově tam šel fotbal v poslední době nahoru. Morendě chybí oproti těmto týmům zázemí (více hřišť, umělá tráva, atd.). Vše je tu směřováno více k A-týmu. Ale co se týká kabiny a party, tak jsem v mužích asi lepší nezažil. Máme tu takový mix a všechno si suprově sedlo.“
Dovolíš trochu osobní otázku? Čím se zabýváš profesně, musíš proto nějak omezovat fotbalovou přípravu?
„Živím se jako projektant. Fotbal omezovat moc nemusím. Mám s nadřízenými takovou dohodu, že můžu, když náhodou potřebuju, jít dřív z práce nebo si vzít nějaké volno navíc. Musím mít hotové svoje pracovní povinnosti. Když mám splněno, fotbal omezovat nemusím.“
V sobotu Morenda jede do Boskovic, které už léta patří do absolutní špičky krajského přeboru. Poslední tři zápasy jsme s nimi prohráli. V čem vidíš jejich přednosti a naopak slabiny? Co bude nejdůležitější proto, abyste si nějaký ten bodík odvezli?
„Velmi kvalitní tým, který je dlouho spolu. Kluci se znají, ví, co od sebe mají čekat a jako jeden z mála týmů v kraji se snaží hrát fotbal. Myslím, že by nám to mohlo vyhovovat. Musíme dobře bránit, snažit se sbírat druhé míče a hlavně proměňovat šance.“
