Mezi desátým a dvanáctým kolem krajského přeboru vychytal tři nuly. Na další čisté konto si ale gólman áčka Josef Šurkala musel počkat sedm zápasů. A ani v tom osmém s Lednicí to neměl jednoduché. Nějakou čistou gólovou šanci sice řešit nemusel, v té prakticky jediné hostující Radim Kleiber pálil v 65. minutě zblízka těsně vedle. Ale těch spletitých situací bylo před jeho brankou dost.
Která pro Tebe byla nejsložitější?
„Já bych řekl, že hned ta první v první minutě. Byla tam skrumáž a všechno to bylo na knop. Já jsem si zavolal a šel jsem tam trošku na riziko. Nakonec jsme to společně s obránci zvládli. Ale je fakt, že mě i kapitána Kubajze (Ondru Kubíka) to i bolelo. Takových podobných nebezpečných situací tam ale bylo víc. Do vápna nám lítaly střílené balóny, bylo to hodně soubojové a tvrdé.“
Jak jsi vnímals tu Kleiblovu střelu v 65. minutě? Co může gólman dělat, když je soupeř před ním prakticky sám?
„V takové situaci toho brankář opravdu moc dělat nemůže. Určitě dobře vyběhnout, zmenšit střelecký úhel a pak tu ránu vytláčet očima. (úsměv) Nebylo to vůbec příjemné, on to trefil relativně dobře, ale snad jsem k tomu trochu přispěl, že to tam nepadlo. Ale upřímně přiznávám, že detaily této konkrétní situace už si přesně nevybavuju, protože tam těch závarů bylo fakt opravdu dost.“
Nakonec sis se všemi, a taky i nepříjemnými centry poradil velmi dobře. Z tribuny to vypadalo, že seš v pohodě…
„Bývá to tak, že když se člověk chytne nějakou takovou dobře vyřešenou situací, brankář tedy dobrým zákrokem, tak to dál většinou už bývá fajn. Ale musím zdůraznit, že pro mě je veliká výhoda, že mně hodně pomáhají spoluhráči. Přijď těch centrech nejvíc Hany (Ladislav Hanuš) a Kubajz, na rohy se stahuje Pavel Simr a hodně jich taky odtrká. To je pro mě velice dobré z praktického i psychického hlediska. Protože vím, že nemusím jít do každého centru a že když tam nedosáhnu, tak vím, že jeden nich tam dosáhne určitě.“ (úsměv)
Nula na kontě inkasovaných gólů je jistě příjemná. Ale mužstvo k ní určitě potřebuje především špatnou koncovku soupeře…
„No to jistě, ale to, co jsem řekl, jak mně kluci pomáhají, je mimořádně důležité. A ještě k tomu přidám, že se musí dařit nejen defenzívě, ale musí tam být určitě celkově dobrý výkon celého týmu, od útočníků až po mě. Cením si toho, že v tomto směru jsme si s kluky, jak se říká, sedli.“
Za jakého soupeře bys označil Lednici?
„Řekl bych, že za klasický tým středu tabulky. Myslím, si že fotbalově na tom hráči špatně nebyli. Dost kluků od nich znám a třeba Simandl, to je taková ta správná hlava týmu. Takže jsou fotbaloví, ale taky dokáží přitvrdit a přidat na důrazu. Určitě pro každého nebezpečný soupeř.“
Co Morendu čeká v neděli Líšni? Béčko vede tabulku poměrně suverénně…
„Víme, co nás čeká. Těžký soupeř. Ale já věřím, že máme tým, který tam může překvapit. Vzadu máme jistotu Hanyho a Kubajze, vpředu to Pavel Simr umí podržet i zakončit. V prostředku Jura Pešta s Barym (Martin Baran) dokážou hru řídit. I proti Lednici to bylo vidět, hráli super. Chytali odražené balony a dávali tam tu správnou nadstavbu. A teď shrnu, co je nejdůležitější, tedy že s Lednicí to bylo celkově týmu. Vyhráli jsme jako mančaft, jako parta! Takže v Líšni je to určitě otevřená záležitost. Nemyslím si, že bychom měli mít nějaký strach. Respekt, to ano, ale předem se podě… nemusíme. Ani kdyby jim přišlo víc posil z áčka. Myslím, že krajském přeboru může klidně prohrát první s posledním. Záleží na mnoha okolnostech. Nám třeba teď chyběl Vojta Čech a bylo to znát. Po nemoci by se měl vrátit a pro nás to bude jenom dobře. Takže bude to těžké utkání, ale každý soupeř je hratelný. Máme tým na to, abychom předvedli dobrý výkon a určitě se nám hraje líp proti mančaftům, které se snaží o otevřený útočný fotbal. A to Líšeň doma určitě bude chtít.“