Do Morendy přišel po tříleté zápasové pauze a ujišťuje, že na Vojtově získal novou a málem už zavrhnutou fotbalovou motivaci. Přinesl si zkušenosti z Moravskoslezské ligy v juniorce 1. FC Slovácko. Nejen o tom Martin Baran hovořil velmi otevřeně.
Nejprve se, prosím, fandům Moravské Slavie fotbalově představ.
„S fotbalem jsem začínal v rodné Valašské Polance, což je asi deset kilometrů od Vsetína. Na Vsetíně jsem pak pokračoval asi jeden rok. V jedenácti letech jsem přišel do Uherského Hradiště na internát a přestoupil do Slovácka. V něm jsem tedy působil osm nebo devět let a naposledy jsem hrál asi před třemi roky za béčko třetí ligu. Všechno přerušila koronavirová pandemie a já jsem navíc začal studovat v Brně. Nabídku hrát za Moravskou Slavii jsem dostal od pana Danihelky, který si mě pamatoval ze Slovácka. Potkali jsme se na jednom žákovském turnaji. Já jsem ve Zbrojovce trénoval jeho vnuka.“
Promiň otázku, ale nebylo předčasné to v tomto věku zabalit v prvoligovém klubu?
„Prostě se to tak sešlo. Mně bylo osmnáct let a zrovna jsem maturoval. V béčku jsem sice hrál, jenže skrz koronavirus byly soutěže zrušeny. A je tu i za druhé. Ze strany klubu jsem úplně necítil vůli, že bych měl zůstat a dostat se do áčka. Což se ovšem netýkalo jen mě, ale i poměrně hodně dalších kluků. V tom je vrcholový sport hodně tvrdý. Takže jsem se rozmýšlel, jestli dám přednost studiu nebo fotbalu. Jestli na sobě mám dál tvrdě pracovat a pokoušet štěstí. Jestli jsem schopný něco ve fotbale dokázat. Nakonec jsem vsadil na jistější kartu, na studium a fotbal jsem vlastně začal spíš brát trenérsky než hráčsky.“
Ve Slovácku sis určitě zahrál, řekněme, s velkými fotbalovými jmény…
„Ano, a je to dost dnes poměrně známých hráčů. Za béčko chodili hrávat kluci ze širšího kádru áčka, nebo co se šli rozehrávat po zraněních. Takže jsem si zahrál třeba s Kohutem, s Jurečkou, co je teď ve Slavii, s Helebrantem, s Juroškou z Baníku… Protože Slovácko staví hlavně na vlastních odchovancích, tak jsem se nějak potkal vlastně skoro s většinou kluků, co teď tvoří kádr áčka.“
Z třetí ligy, byť s tříletou přestávkou, to byl propad o dvě třídy. Jak to snášíš a lze nějak srovnat třeba přípravu v třetiligovém mužstvu, coby rezervy první ligy, s krajským přeborem?
„S áčkem jsem si i zatrénoval, takže mám i tuhle zkušenost. Srovnávat je opravdu těžké. Ten hlavní rozdíl je v tom, že tam v béčku jsou většinou mladí kluci a v áčku zase všichni profesionálové. Pro mladé je to velká šance a pro profihráče živobytí. Takže k tomu všichni přistupují úplně jinak než ryzí amatéři.“
Zmínil jsi studium, na jaké povolání se tedy připravuješ?
„Na Masarykově univerzitu studuju oboru trenérství a tento rok už budu dělat bakaláře. Pak chci pokračovat v magisterském studium na učitelství.“
Pojďme k Morendě. Cos o ní věděl, když Ti dal trenér Danihelka „laso“? Třeba, že je v tabulce předposlední?
„Věřte mně, že vůbec nic. Opravdu mně první informace řekl až pan Danihelka. Až od něho jsem zjistil, že na tom Morenda není extra dobře, ale že chce jít nahoru. Proto jsem se šel podívat na jeden zápas a viděl jsem, že kvalita týmu i jednotlivých hráčů tak úplně neodpovídá tomu umístění v tabulce. To mě přesvědčilo, abych to šel zkusit na trénink. No a musím přiznat, že v té době už mě hraní fotbalu tak nějak přestalo bavit. Ale řekl jsem si, že za zkoušku nic nedám a ono mě to už na tom prvním tréninku zase strašně chytlo. Musím říct, že máme super partu a že jsem vůbec nepřemýšlel o tom jít někam jinam.“
Předpovědi o vzestupu áčka se naplňují, aktuálně je na třetím místě tabulky a některé výkony byly opravdu parádní. Ale proč se tam vklíní i výpadky, jako třeba na Svratce ve druhém poločase a s Dostou Bystrc v prvním?
„Většina kluků spolu nikdy nehrála a máme za sebou jen pár kol. Navíc jsme je neodehráli ve stejné sestavě. Třeba chyběl Dominik Síleš, předtím jiní hráči včetně mě, takže si myslím, že ta sestava si na sebe pořád zvyká. Že až za několik zápasů člověk může přesně zjistit, co kdo od koho může čekat. Takže si myslím, že se dokážeme lepšit, ale bude to chtít ještě trochu času.“
Jak bys v tomto jakémsi bilancování „oznámkoval“ vlastní výkony?
„V prvním zápase na Spartě jsem snad mohl být spokojený. Naproti tomu proti Bystrci jsem moc ve hře nebyl. Myslím si, že jsem týmu mohl pomoct daleko víc, než jsem ve skutečnosti pomohl. V tom zápase se ale nedařilo skoro nikomu, což pro mě v žádném případě omluva není. Nebo jako omluvu to sám pro sebe neberu. Vždycky se s tím dá něco dělat a já jsem sebekritický, takže ten výkon prostě měl být lepší.“
Nastupuješ na klíčovém postu ve středu zálohy. Je to to místo, které máš nejraději?
„Představte si, začínal jsem jako stoper. Bohužel jsem ale nevyrostl a s mojí postavou tam prostě hrát nemůžu skákat s věžemi na hrotech. Takže už ve Slovácku mně poslední roky přesunuli o řadu víš. Jestli je to ten můj post neřeším. Samozřejmě každý fotbalista by hlavně chtěl dávat góly. Na druhou stranu každý hráč musí vědět, že má v mužstvu svoji úlohu, kterou musí plnit ve prospěch týmu. Mojí úlohou tedy je, abych připravoval servis pro hráče přede mnou. Takže asi ten střední záložník je pro mě ta ideální pozice.“
V neděli Morenda hraje v Mutěnicích. Jako hráč Slovácka bys k nim mohl mít blízko. Co od nich lze čekat? Troufneš si tipnout výsledek?
„Ano, Mutěnice nejsou od Uherského Hradiště daleko, ale já o nich opravdu žádný přehled nemám. Takže uvidíme, nechám se překvapit, s čím na nás vyrukují. A tip? Já vždycky tipuju vítězný výsledek a mám rád, když nedostaneme gól a minimálně dva tři dáme. Takže si tipnu 2:0 pro nás.“
Máš nějaký vzkaz pro fanoušky Morendy?
„Chtěl bych je pozvat na naše zápasy, aby jich chodilo víc, protože si myslím, že fotbal na Moravské Slavii opravdu dopředu jde. A každý fotbal fanoušky potřebuje, aby nás dohnali k ještě lepším výsledkům.“
MARTIN BARAN
Ročník: 2001
Post: záložník
Mateřský klub: Sokol Valašská Polanka, 2012 – FC Vsetín, 2013 – 1. FC Slovácko, 2020 – Valašská Polanka, 2022 – MS Brno (přestup)
