Jeho tvář je známá z televizních obrazovek, z komentování fotbalových utkání. Starší a brněnští fanoušci si jej ale hlavně pamatují ze zápasů na zeleném pažitu, včetně toho někdejšího na slavném stadionu Za Lužánkami. V sobotu se Martin Hyský do Brna vrátil a spolu dalšími bývalými hráči Slavie Praha na Vojtově přispíval svým dílem k oslavám 115. výročí založení SK Moravská Slavia.
Pražané své vrstevníky z Morendy porazili 8:1, ale nejen proto Hyský po zápase rozdával úsměvy.
„Málokdy se starou gardou Slavie hrajeme na Moravě, takže tohle byla ojedinělá záležitost a jsou tady s náma kluci, které jsme třeba dlouho neviděli, jako třeba Ivoš Svoboda, Lumír Sedláček a jiní. Přišli jsme si zahrát, užít si to, trošku si dát balon, proběhnout se. Kluci i já osobně jsme zvyklí se hýbat. Takže se na takové zápasy vždycky moc těšíme. Dneska to bylo příjemné, domácí nás ani moc nepotrápili. (úsměv) Když to tak řeknu hráli vstřícně. Ale myslím, že celkově se to dneska povedlo,“ ujišťoval mistr republiky se Slavií v ročníku 1995/1996 a pětadvacetinásobný český reprezentant v národním týmu do 21 let.
Po odchodu ze Slavie působil sezonu v Liberci a ve Zbrojovce v roce 1998 nastoupil v sedmnácti utkáních. V bohaté kariéře si zahrál nejvyšší soutěže ve Švédsku, Rusku a v Německu.
„Do Brna jsem se rozhodl jít, protože jsem tu měl spoustu spoluhráčů z mládežnických reprezentací, Láďu Chaloupku, Michala Kolomazníka, Patrika Siegla a už jsem znal i Milan Pacandu. A lákala mě taky ta tehdejší vynikající atmosféra zápasů na stadionu Za Lužánkami. Chodila tam spousta diváků a mohutně se povzbuzovalo. To byl trenérem pan Harašta, který mě znal z nároďáku, přes něho jsme se sem dostal,“ vysvětlil svůj příchod do metropole jižní Moravy.
Že si i takto zkušený borec zápas na Vojtově fotbalu užíval mu můžete stoprocentně věřit, protože ani neznal konečný výsledek. I když si myslel, že jeho tým vyhrál vyšším rozdílem. Ale hned s úsměvem upozornil, že on domácím žádný gól nedal. V odpovědi na otázku, jak hodnotí své krátké účinkování ve Zbrojovce ale už byl vážnější.
„Popravdě řečeno, osobně se mě tady moc nedařilo. Takže z ryze sportovního pohledu moc rád na Brno nevzpomínám. Při jakési bilanci své kariéry jsem to vyhodnotil tak, že krok jít do Brna nebyl dobrý. Asi jsem měl zůstat v Praze ve Slavii a trošku víc se tam poprat. Jenže byl jsem mladý, nezkušený a možná i trošku takový ješitný. Když se mě doma tolik nedařilo, chtěl jsem něco dokázat tady. Ale jinak to z lidské stránky bylo hezké období. Jako Pražáka mě přijali mile, ale dostával jsem to někdy pěkně sežrat. A dostávám to dodneška, když potkám nějaké kluky z Brna. Ale to k tomu patřilo a patří a vždycky je to samozřejmě v té správné kamarádské rovině,“ ujistil.
Možná proto ani přímo neodmítl nabídku zahrát si krajský přebor v Moravské Slavii.
„Zajímavé! Snad kdyby to nebylo tak daleko, tak bych o tom uvažoval,“ pousmál se i na závěr našeho rozhovoru a Morendě popřál dalších 115 dalších aktivní let a aby měla spoustu mladých fotbalistů a talentů.
