Narozen: 1. 12. 1995
Post: stoper
Mateřský klub: FC Zbrojovka Brno
Další kariéra: FC Slovan Rosice, SK Líšeň, FC PBS Velká Bíteš, SK Moravská Slavia Brno
V Moravské Slavii od: červenec 2018
Kde jste s fotbalem začínal?
„S fotbalem jsem začínal někdy v osmi letech na Startu Brno na Lesné, tehdy ještě na škváře. Tam jsem, ale jen trénoval. Když mně chtěli udělat registračku, tak jsem se nakonec nechal na poslední chvíli zlákat od kamaráda, který šel na zkušební trénink na nedalekou Janouškovu, kde měla mládežnickou akademii Zbrojovka Brno. Na testech jsem uspěl, takže oficiálně mým prvním registrovaným klubem byla Zbrojovka, respektive tehdy ještě 1. FC Brno. Fotbal jsem už od mala měl velmi rád i díky taťkovi, který ho dříve taky hrával. A s bráchou jsme si jako malí kluci neustále někde kopali na plácku.“
Kde jste prožil své nejlepší fotbalové období?
„Nejlepší fotbalové období je těžké vybrat. Asi v každém klubu jsem zažil něco pěkného, když nebudu počítat krátká angažmá v Rosicích a ve Velké Bíteši. Ve Zbrojovce jsem byl od přípravky až do staršího dorostu, kde jsme pravidelně hráli o špičku s nejlepšími týmy v republice a na turnajích jsme se potkávali i s TOP evropskými mančafty. V Líšni jsem zase okusil poprvé mužský fotbal a jsem rád, že jsem si mohl zahrát třetiligovou MSFL. To byla velká zkušenost. Na Líšeň celkově budu vždy vzpomínat v dobrém. Je to rodinný klub s výborným předsedou a je neskutečné, kam až to vypracovali v současné době. Skvělé období zažívám i v Morendě, i když se nám třeba nyní výsledkově tolik nedaří. Oproti předchozím angažmá je tu větší pohoda a s mojí profesí to jde dobře skloubit. Navíc v týmu jsou skvělí kluci a můžu s jistotou říct, že lepší kabinu jsem v přechozích klubech nezažil. Je tu také skvělé zázemí a vedení klubu, které se nám snaží vytvořit, co nejlepší podmínky pro fotbal.“
Co Vás přivedlo do Morendy a které období tady bylo nejúspěšnější?
„Do Morendy mě tehdy přivedl trenér Mlaskač, který potřeboval posílit kádr na novou sezónu. V Líšni jsem už byl dlouho a já potřeboval změnu, jelikož do A týmu bylo těžké se natrvalo prosadit, takže jsem na jeho nabídku kývnul. Nejlíp se nám dařilo hned v mé první sezóně, kdy jsme jednu dobu dokonce atakovali první trojku, ale nakonec jsme ve vyrovnané tabulce skončili devátí. Zásluhu na to měl hlavně Radim Záruba, který se stal tehdy nejlepším střelcem soutěže. Další dvě sezóny byly předčasně ukončeny skrze pandemii covid, takže vlastně nejúspěšnější období v Morendě nebylo těžké vybrat.“
Co pro Vás vyplývá s kapitánské pásky? V kabině, nebo na tréninku a v zápasech? Máte od trenéra nějaké speciální pokyny?
„Kapitánská páska pro mě znamená zodpovědnost za tým, obětavost, profesionalitu a jít příkladem ostatním. V kabině mám na starosti například týmovou kasu, jinak se snažím hlavně předávat pokyny a pomáhat mladým klukům, kterých máme v mančaftu hodně. Od trenéra nějaké speciální pokyny asi nemám, hlavně si spoluhráče kolem sebe na hřišti dirigovat, protože z pozice stopera to vidím na place nejlíp.“
Proč se podle Vás Morenda na podzim ocitla na předposlední příčce?
„Těch faktorů tam bylo asi více. Jeden z nich, že v létě přišlo hodně nových hráčů a v letní přípravě obecně není moc času na nějaké sehrání. Takže určitě nesehranost a vzhledem k tomu, že přišli hlavně mladí hráči, tak dalším důvodem byla nezkušenost v důležitých fázích zápasů. Měli jsme několik skvěle rozehraných utkání, které jsme nakonec nedotáhli do vítězného konce vlastními chybami a hloupostí. Pak na nás padla deka po sérií prohraných zápasů, což se i podepsalo na psychice týmu, a to pak se těžko vyhrává. Každopádně trenér Dufek tu za své působení odvedl skvělou práci, ale pak už jsme asi potřebovali nový impulz v podobě změny trenéra, což nám ke konci podzimu i pomohlo. Ne tolik zlepšenými výsledky, ale spíše herním projevem, na kterém se dalo stavět v jarní části.“
Jak se změnila „kabina“ teď v jarní částí?
„Přišlo několik mladých hráčů i se zkušenostmi z divize, kteří rychle zapadli do týmu. Určitě jsou pro nás přínosem a doufám, že nám svými výkony pomohou ke společnému cíli, tedy k záchraně v soutěži.“
Jaro teď vypadá slibně, ale nemohli jste uhrát ještě víc bodů? Jak hodnotíte uplynulé jarní zápasy?
„Určitě mohli! Když začnu postupně, tak první zápas v Bystrci byl takový ten klasický první oťukávací a bod za remízu byl pro nás dobrý. Ve druhém zápase doma s Krumvíří jsme měli i trochu štěstí, ale takové ubojované vítězství jsme potřebovali a zaslouženě vyhráli. Třetí zápas s druhou Kuřimí jsme dle mého názoru zvládli velmi dobře herně a minimálně bod jsme si zasloužili. Ale bohužel o těsné prohře rozhodly naše individuální chyby. Následoval zápas doma s Ráječkem, kdy jsme si asi všichni vybrali den „blbec“ a nic se nám nedařilo. Tady to byla bohužel zasloužená prohra. Z venkovních utkání v Krumlově a v Ivančicích jsme podle mě měli vytěžit více než jen dva body za dvě remízy. Jenže v obou zápasech nás zklamala zejména produktivita a proměňování šancí.“
Utkání v Moravském Krumlově bylo moc důležité a nakonec skončilo nic neřešící remízou. Co ještě chybělo k vítězství?
„Jak už jsem zmínil, problém byl hlavně v produktivitě, kdy jsme měli nějaké náznaky šancí, ale nedokázali jsme je dotáhnout. Chyběla i možná i větší chuť vyhrát, herní projev nebyl úplně dobrý. Bylo to spíše takové bojovné utkání o střed pole. Na to, že jsme hráli s posledním týmem tabulky, tak tam nebyl vidět ani nějaký evidentní rozdíl mezi námi a soupeřem.“
V Ivančicích to na začátku druhého poločasu vypadalo na velký obrat. Myslíte, že by se podařil, kdyby nepřišlo vyloučení Grubera? Byl to už výkon, kterým byste se chtěli prezentovat?
„Dovolím si tvrdit, že ano, protože soupeře jsme jasně přehrávali a měli jsme několik šancí a závarů v jejich vápně. Bohužel chybělo potřebné štěstí a lepší řešení finální fáze. Po našem vyloučení se obraz hry logicky změnil a museli jsme ubránit alespoň remízu, což se nám nakonec podařilo. Výkon ve druhém poločase byl diametrálně odlišný než v první půlce a určitě se na něm dá stavět v dalších zápasech. Samozřejmě tam byly nějaké nedostatky, na kterých se v trénincích snažíme zaměřovat a probíráme je i s trenérem.“
Teď bude důležitý každý zápas. Příštího soupeře Svratku asi znáte velmi dobře. Co by na mi mělo platit?
„Ano, pro nás je každý zápas důležitý v boji o záchranu a v každém chceme vyhrát, nehledě na soupeře. Svratka je nepříjemný soupeř, který zatím na jaře překvapivě sbírá dost bodů. Jejich hru tvoří osa Doležal – Outrata – Kroupa. To znamená trio ostřílených hráčů se zkušenostmi i z první ligy. Takže naším úkolem určitě bude si pohlídat tyto hráče a zejména i jejich nebezpečné standardní situace, což znamená nevytvářet zbytečné fauly kolem vlastního velkého vápna. My jako mladé mužstvo bychom je mohli potrápit hlavně v rychlosti a nasazení. Samozřejmě důležité bude proměňovat nabídnuté šance a vzadu udržet nulu. Výhodou pro nás může být rovněž domácí hřiště, které ne každému vyhovuje. Doufám také, že nás přijde podpořit co nejvíce fanoušků, které bych tímto rád pozval a my se budeme snažit je odměnit třemi body a kvalitním fotbalem. Morenda do toho!“
