Narozen: 26. 10. 1984
Post: útočník
Mateřský klub: FC Kostelec na Hané
Další působiště: ČAFC Židenice, SK LeRK Prostějov, Tatran Rousínov, Slavoj Velké Pavlovice, Tatran Bohunice, ČAFC Židenice, Rájec-Jestřebí, FC Dosta Bystrc-Kníničky, FC Slovan Rosice.
Leden 2012 až březen 2015 působení v Rakousku – kluby: SG Hanfthal-Wulzeshofen
Od 2015: FC Svratka Brno, FC Slovan Brno, od léta 2018 Moravská Slavia.
Od ledna 2020 opět Rakousko – kluby: SV Jedenspeigen, UKJ Ottenthal
Do Moravské Slavie se vrátil v březnu 2022.
Váš otec je známý fotbalový trenér. Byl to on, kdo Vás přivedl k fotbalu? Kdy a kde to bylo a na kterém postu jste začínal?
„Ano, sotva jsem chodil, tak jsme šouleli s balonem, pamatuju si, že když bylo špatné počasí venku, tak jsme čutali na chodbě v paneláku a sousedi z nás šíleli. Otec je vždycky poslal do patřičných míst a nenechal se vyrušovat. Začínal mě brát do přípravky do Zbrojovky, někdy na přelomu 80. a 90. let a později do LeRKu Brno. Pomáhal mi individuálně trénovat, čerpal jsem od něj všechno od výživy, kondice, taktiky a tahal z něj zákulisní informace. Pomohl mně dostat se do týmů na testy a v podstatě do teď vedeme nikdy nekončící diskuze o fotbale téměř kdykoliv se potkáme. Škoda, že vinou neustálých zranění jsem to líp nezužitkoval.“
Výčet klubů, kterými jste prošel, je předlouhý. Kde jste si zahrál nejvyšší soutěž?
„V mužské kategorii divizi v Rousínově, Bystrci a v Rosicích. V dorostu celostátní ligu v Prostějově. Dorostenecká liga byl zážitek, hráli jsme proti ligovým týmům po celé republice a proti hráčům, z nichž někteří pak hráli (tehdy) Gambrinus ligu a i za reprezentaci. S Bohunicemi jsme byli druzí na turnaji Výběrů Krajů, tzn. že jsme poráželi ne kluby v kraji, ale výběry celých krajů. S Bystrcí jsme hráli pohár proti týmům z MSFL, v Rosicích jsme hráli o vítězství v divizi, což se nakonec podařilo a znamenalo postup do MSFL. Napříč kluby jsem potkal i řadu hráčů a trenérů, kteří měli ligové zkušenosti, mimoto jejich historky byly solidní perly. Takže toho bylo hodně.!“
Kde jste se cítil nejlépe?
„Nejlíp jsem se asi cítil v Rájci-Jestřebí. Byl jsem tedy v zimě po zranění v ČAFC a nevešel jsem se do kádru. Trenér Jiří Záleský si mě vytáhl a dal mi velkou důvěru. Ta půl sezona mi neuvěřitelně sedla, dal jsem devět gólů v jedenácti zápasech, dostal se do výběru Jihomoravského kraje a po sezoně do divize. Poslední zápas za Rájec jsem hrál na Spartě Brno, srazil jsem se brankářem a musel jsem střídat, bylo mi fakt blbě. Měl jsem ale jet za bratrancem na grilovačku do východních Čech a trval jsem si na tom. Nakonec mě otec a tehdy ještě přítelkyně, nyní žena, přemluvili, abych jel do špitálu na kontrolu. Skončil jsem s vnitřním krvácením a zlomeným žebrem na JIP oddělení. Škoda, mohl jsem v té sezóně dát víc gólů.“ 😊
Je možné spočítat, kolik jste za dlouhou kariéru odehrál zápasů a kolik jste nastřílel gólů? Máte nějaký svůj památný gól nebo zápas?
„„To určitě nespočítám. Někdy si říkám, že mám vinou zranění odehráno jako by mi bylo tak o šest až sedm let let míň, 😊 takže toho nebude až tak moc. V Rájci jsem měl zajímavou sérii tří zápasů. V prvním jeden gól, ve druhém dva a ve třetím hattrick. Ten hattrick byl kuriózní tím, že jsem si celý týden představoval, jak ty góly dám a ony padly úplně přesně, jak jsem si je vizualizoval. Poslední gól jsem už ani nemířil, prostě jsem věděl, že trefím vingl.“
Jaké soutěže jste hrál v Rakousku a lze nějak srovnat sportovní úroveň a třeba zázemí klubů tam a u nás? Na srovnatelných stupních, konkrétně třeba třídy, jakou hraje Morenda.
„Hrál jsem 2. Klasse, což je v naší stupnici někde na úrovni okresu. Co se týká úrovně, tak je to velmi individuální. Některé týmy do fotbalu dávají hodně peněz a získají kvalitní Rakušany a samozřejmě ještě kvalitnější cizince. Cizinci, kteří hrají v Rakousku pět a více sezon bez přerušení se považují za „Rakušany“ a tak se může sejít v týmu reálně pět cizinců a hrají na úrovni naší divize. Mohou mít kompletně novou budovu s perfektním zázemím a umělým osvětlením. Tým co nemá finance a nemá ani svoje kvalitní hráče pak hraje „bramboračku“, když budu citovat mého spoluhráče Didiho Peštu a jsou na chvostu soutěží. Místo šaten pak stojí vedle hřiště chatrč. Díky vyššímu financování bych řekl, že se rakouské soutěže postupně stávají kvalitnějšími než ty české/moravské. Což můžeme vidět i na reprezentaci a Lize Mistrů v konečném důsledku.“
Ve svém prvním působení jste v Morendě odehrál 13 zápasů a vstřelil jeden gól. Pamatujete si komu a jaký měl význam?
„Ta statistika je tristní, to jste raději ani neměl zmiňovat 😊. Bylo to v Bosonohách, mám dojem, že jsme prohráli, takže ten gól nic neřešil.“
Měl jste při svém návratu z Rakouska nějaký přehled o úrovni krajského přeboru? Proč jste zvolil právě Morendu?
„S Morendou jsem se tehdy rozešel v dobrém a měl jsem to štěstí, že jsem tu měl vždycky dveře otevřené. Takže i když jsem hrál v Rakousku, tak jsem až na pár měsíců, co jsem byl zraněný trénoval pořád s týmem. Přehled jsem tedy měl dobrý, z první ruky.“
Změnila se nějak Moravská Slavia jako klub o Vašeho prvního působení tady?
„Protočili se tu samozřejmě hráči a trenéři, změnilo se vedení. Do zákulisí nevidím, ale řekl bych, že tehdy byla jiná situace než teď. Možná bylo víc financí a tím pádem i v té návaznosti lepší výsledky. Teď je nové vedení, které, dle mého názoru, hledá cesty jak udělat klub přitažlivější a jak udržet krajský přebor a jak ho hrát dlouhodobě bez hrozby sestupu. A když se toto stabilizuje, tak pak by snad rádi zlepšili i mládež.“
Asi Vám i trenéři řekli, co od Vás nyní očekávají? Koresponduje to s Vašimi představami o svém působení v Morendě?
„Moje působení tady opět ovlivnilo dlouhodobé zranění, kvůli kterému jsem vypadl z kádru v Rakousku. Začal jsem trénovat v Moravské Slavii a domluvili se s trenéry a šéfem klubu, že nebudeme tlačit na pilu a uvidíme co zranění dovolí a jestli se vůbec vyléčím. Tělo mě zatím pouští a tak se snažím dohnat kondici, abych v nějaké rozumné míře spoluhráčům stačil a případně byl na hřišti platný. To znamená, že moje role není nijak daná, záleží, jak jsou zdraví ostatní kluci, jak se jim daří a jak se daří mě. Neměl jsem žádné velké představy, jen pokud budu zdravý a budu platný, tak si ten kraj ještě zahrát. No a pokud se dostanu na hřiště, tak trenéři očekávají, že podržím míč, že se pokusím trochu zorganizovat kluky kolem, změním tempo hry, když je potřeba a samozřejmě dám nebo přihraju na gól, když jsem útočník.“
V neděli jste se do dresu s modrou hvězdou vrátil utkáním v Moravském Krumlově. Jaký to byl zápas a co byste uvedl ke svému výkonu?
„Každopádně jsem byl rád, že mi trenéři dali důvěru. Zápas byl herně podprůměrný, chyběla mezihra, hodně soubojů, styl hry, který mě osobně moc nesedí a nedostal jsem se do hry tolik, jak bych si představoval. Musím zapracovat na kondici, abych uhrál víc soubojů, byl spoluhráčům víc na blízku, vytvořil jim možnost k přihrávce nebo navázal protihráče, případně je pohybem vyzval k přihrávce do gólové šance. Takže svůj výkon moc chválit nemůžu, je tu velký prostor ke zlepšení.“ 😊
Jaké máte záliby mimo fotbal? Zaměstnání, rodina ……
„S rodinou jsem velkou část svého volného času, často výletujeme, dcera zkouší atletiku a syn hraje fotbal, takže jezdíme i po turnajích. Rád vyrazím na kolo nebo lyže v zimě, řekl bych nic neobvyklého. Zaměstnání mě baví a dá se říct, že naplňuje, ale zálibou bych to úplně nenazval. 😊 Děti jsou už ve školním věku, takže teď plánujeme se ženou víc cestovat. Sami, bez dětí, nutno dodat.“ 😊
Máte v sedmatřiceti letech ještě nějaký nesplněný fotbalový sen – přání?
„Samozřejmě, být nejlepší střelec soutěže! 😊 Ne, teď seriózněji. V mém věku už toho jako hráč asi už moc nedokážu, ale chtěl bych být zdravý dostatečně dlouhou dobu a mít možnost trénovat do té míry, abych věděl, že „teď“ jsem na svém maximu, že už to víc nejde, a vidět jak mi to jde, co všechno jsem schopen udělat, uhrát. Protože na svém pomyslném vrcholu jsem asi nikdy nebyl. Vždycky jsem se zranil.“
Je možné nějak vyjádřit, co vám fotbal za ta dlouhá léta dal a v tomto věku stále dává? Nebo naopak, bylo něco, co jste pro něj musel obětovat?
„Obětoval jsem mu spoustu času, energie a zdraví. Velmi často jsem začínal od nuly a škrábal se zpět. Na druhou stranu, jsem vždycky měl drajv a chuť a hlavně mě hra bavila/baví. A baví mě být v kabině, probírat v podstatě kraviny a pak se nad nimi s klukama zasmát. Poznal jsem taky spoustu lidí, se kterými si máme i po letech co říct, když se potkáme. To je taky pozitivní.“
Co očekáváte od zápasu v Ivančicích? Troufnete si tipnout výsledek?
„O tom, že chceme uhrát body není řeč, to je v naší situaci samozřejmost. Zároveň očekávám a přeju si, abychom si zahráli kombinační fotbal, aby nás to bavilo. Abychom bojovali, měli nasazení, ale zároveň hráli tak trochu bezstarostně, jako když si jdu zakopat s borcama za barák na sídlišti, kde mi to jde samo od sebe, kde si dovolím a dokážu cokoliv. V takovém případě bych věřil i ve výhru, třeba 1:2.“